† 09. 07. 2010 | kód autora:
sWF
Existuje mnoho vesmírů. Třeba ten váš, který je pro mě dokonalou záhadou, nebo ten můj vesmírně jiný, který je pro mě záhadou úplně stejně jako ten váš. Pár vesmírů mají lidé společných. A právě někde tam je komiks. Komiks se svými nekonečnými možnostmi jak unést čtenáře. Komiks spojující obraz a písmo, což je jen jedna z mnoha jeho obdivuhodných schopností. Možná byste se měli svým vesmírným dalekohledem zaměřit na dvě zprvu odlišné galaxie. Otočte o 176 stupňů a uvidíte je, zářící, hned vedle sebe. Obě jsou vám jistě notoricky známé, byli byste schopni o nich vyprávět mnohé. Nepochybuji o tom, že některým se významně zavrtaly mezi vzpomínky na šťastně prožité dětství a některým dokonce ovlivňují životy dodnes.
Jednu galaxii okupuje parta kluků, kteří si říkají Rychlé šípy. Jsou to kluci úplně normální, nijak zvlášť rychlí taky nejsou, ale získají si vás především svou skromností a zapálením pro dobrou věc. Nejsem si tak úplně jistá, jestli galaxii vyloženě okupují, protože je na ně asi moc velká. Oni jsou v nějakém svém klučičím světě podobném klubovně. Galaxie je plná takových hrdinů. Nejspíš by tam patřil například HergehoTintin.
Druhé galaxii vládnou ti nejnamakanější z celého vesmíru. Jsou to postavy, které by za normálních okolností musely trávit většinu svého života ve fitness centru. Jenže díky tomu, že žijí v supergalaxii, není nic zvláštního na tom, že vypadají tak skvěle. A na jedné planetce, takové tmavé, právě tam prolétá hejno netopýrů, žije Batman. To je všeobecně uznávaný superhrdina s tím, že žádné superschopnosti nemá. Má jen značně vyspělou výbavu a spoustu odvahy. Je také proslulý tím, že své protivníky jako jediný ze supergalaxie nezabíjí. Batman se takto stal prvním superhrdinou, který od svých tvůrců nedostal povolení zabíjet.
Mohlo by se zdát, že Batman je prachobyčejný člověk, ale není to tak docela pravda, předtavuje totiž jakýsi archetyp hrdiny. Protože celý jeho svět, a dokonce on samotný jsou nadsázkou, jejich vlastnosti jsou nadsazené, zvýrazněné. Tedy nejen Batman, ale i všechno kolem něj je super. Má superauto tzv. batmobil, superobleček a bojuje se superprotivníky. Batmanovi rodiče byli jednoho ponurého večera zavražděni, když se vraceli z divadelního představení. Byli na Zorovi, tehdy velice oblíbené divadelní hře. Batman, znám jako malý kluk Bruce Wayne, tedy osiřel a nešťastnou shodou náhod spadl do netopýří jeskyně. Tam prožil hotová muka, která jej poté pronásledovala celý jeho život. Byl malý, vyděšený ze smrti rodičů, a k tomu všemu musel trávit čas ve studni obklopen černými létajícími krysami.
Málokdo má netopýry rád; Batmanovi se tlukot jejich křídel a ty skřeky, které jsou pro netopýry charakteristické, doslova zaryly do podvědomí. Později, jakožto úspěšný mladík, se rozhodl překonat své trauma a v podobě netopýra trestal každý zločin v ponurém městečku Gotham. Jakožto multimilionář měl prostředky a opatřil si tu nejparádnější výbavu superhrdiny. Měl zakrytou tvář, velká křídla jako netopýr a černý oblek. Jeho rodiče byli zabiti lupiči a on se trestáním zločinců vlastně mstil. Ze své slabiny – traumatického zážitku s netopýry – udělal svojí silnou stránku. I když Batman žádné superschopnosti nemá, rozhodně mezi superhrdiny patří, protože on sám si tuto cestu vybral.
Pohybuje se ve světě plném supermožností, světě, který je nám vzdálen na stovky světelných představ a stamiliardy skutečností. A pokud je celý Batmanův svět super, musí být super i Batman, protože kdyby byl třeba jako já nebo vy, zapadl by v tom supersvětě. Nemohl by zachraňovat superblondýnky, protože by mu chybělo cosi, co vy nebo já nemáme. Zanikl by ve světě, kde nic neznamená, kde nemá co dělat.
Svět Rychlých šípů je kouzelný svou jednoduchostí, přirozeností. Rychlé šípy jsou výjimeční svou poctivostí, důvtipem, zásadami, elánem. Ti zas vynikají mezi burany, kteří neumí uchopit zásady správného chování za pačesy. Jejich svět je nám mnohem blíž, než onen supersvět a oni jej dělají lepším. Kdo by v takovém světě nechtěl žít?
Jenže kdo by nechtěl žít ve světě Batmana?
Kdybych si měla mezi těma dvěma světy vybrat, volila bych supersvět Batmanův. Láká mě svět, kde se lítá bez letadel, kde má zlo podobu nějaké zlověstné masky, kde se bojuje do krve, kde lítají hromy a blesky – a to jak metaforicky, tak doslovně. Láká mě svět, kde je všechno rychlejší, nebezpečnější a mnohdy romantičtěšjší. Je to proto, že svět Šípáků je mi mnohem bližší. Kdybych žila v supersvětě, vášnivě bych toužila po světě normálním. Po tom, kde se vše zdá být klidnější, méně přímočaré a kde je vše tak nějak příjemně neagresivní. Ne, rozhodně bych světem Rychlých šípů nepohrdla, naopak občas bych mnohem raději šáhla po Šípech. To když mě Batman začne unavovat svými nekonečnými šarvátkami, když už mi budou lézt na nervy jeho věčně zdařilé pokusy zapudit zlo; abych si odpočinula od těch efektních scén. Ale ani při Rychlých šípech si rozhodně neodpočinete. I oni totiž bojují s bezprávím. Hrdinové obou světů, ať už jsou super, či ne, úspěšně hájí dobro. Věčně se zlem zápasí a zápasit budou. A to až do té doby, dokud komiks nezavřete a nevrátíte se do reality, kde zlo mnohdy vyhrává, kde nic není tak skvělé, jak vypadá a těžko byste hledali galantní mladíky, kteří pomáhají všemu živému.
Svět Rychlých šípů můžeme prožít mnohem snáze než supersvět. Jako by se čas zastavil. Čtete komiks o pěti mladých klucích, kteří se psychicky nijak nevyvíjejí, fyzicky také nestárnou, komiksy zachycují šťastná klukovská léta. Z Rychlých šípů si každý pamatuje poučení typu: po třešních se nemá pít; když je bouřka, není bezpečné schovávat se pod strom; je životu nebezpečné skákat do ledové vody celý zpocený a rozpálený. Těchto ponaučení by každý mohl vyjmenovat nejméně pět. Rychlé šípy nám ukazují, jak moc důležité je přátelství, jak moc důležité je pomáhat ostatním, mají smysl pro spravedlnost, ví, co je správné a co je špatné. Fungují trochu jako příručka, co by se dělat mělo a co ne. Poučují nás takovým způsobem, který nejenže není nepříjemný, je zábavný.
Rychlé šípy nám naznačují, že nemusíme jen sedět a číst o Batmanach, že skutečně můžeme jít s provázkem a nožíkem ven a tam zažívat podobná dobrodružství, jako to dělali Rychlé šípy. Když čtete Rychlé šípy, nezáleží na tom, že nemáte supermožnosti, dá se totiž žít i bez nich, je možné a dokonce i velmi zábavné, být takovým skromným, ale za to reálným hrdinou.
Zatímco k Batmanovi vzhlížíme jako k nedosažitelnému symbolu obhájce a bojovníka za dobro, Rychlé šípy jsou pro nás hrdinové, kteří nám ukazují, co dělat, abychom se také stali hrdiny. Oba komiksy jsou o hrdinech, o nekonečném boji dobra se zlem, o touze dělat svět lepším než je. Ať už máte superschopnosti nebo supervýbavu nebo jen supernápady, jde to. Batman je jakýmsi globálním hrdinou, obdivují ho tisíce dětí na světě, ve své galaxii je jedním z nejznámějších komiksových superhrdinů, Batman je ikonou ideálního člověka, který překonal svůj strach. Rychlé šípy nejsou tak mezinárodní, ale zato jsou naším českým komiksovým skvostem, ostře hlídaným. Foglar byl první, kdo u nás vydal tak rozsáhlou sbírku komiksů, dnes už máme komiksů víc, například Voleman, Alois Nebel, Pán času apo.
Komiksový vesmír je nesmírně složitý a má svá daná pravidla. Některé galaxie v tomto vesmíru jsou si tak odcizené, že by se dalo považovat za zázrak, jejich stejné umístění v jednom vesmíru. Některé jsou si ale velmi podobné, přestože byste to vůbec nečekali. Jak je možné, jsou si supergalaxie a klučičí galaxie blízké? Že Batman a Rychlé šípy jsou si tak moc podobné? Netopýr a Hodní hoši jsou na stejné dráze, protože jejich vesmír je výhradně mužský a obě jejich galaktické domoviny bojují se zlem, popřípadě se chovají dle morálních zásad. Věčný boj dobra se zlem, nekončící souboj dvou pánů světa, galaxií, vesmírů, to je to. Dobro a zlo je všude, v komiksech, v knihách, ve vás a ve mně, na jakékoliv místo si vzpomenete. A ten mužský svět, který bojuje se zlem, ten je přeci jen složitější a o to zajímavější – tedy alespoň pro mě, jakožto pro ženu "nemuže". Batman i Šípy jsou strhujícím příběhem dobra a zla, boji proti bezpráví, lásky k bližnímu; jsou to komiksy, jejichž obsah zná celý komiksový vesmír, všechny galaxie, další vesmíry, až po velkou černou díru, která se rovná zavřenému komiksu.
Jaroslav Foglar: Rychlé šípy; OLYMPIA
Bobe Kan a Bill Finger. Batman; CREW
(nevím proč to sem dávám, asi mám potřebu vytvořit co nejvíc článků za den)
ALOHA
† 09. 07. 2010 | kód autora:
sWFA hele!
Maxipes Fík nás řišel navštívit!
Ne, kecám; to jsem jenom usla po náročném školním roce na zemi v pokoji. Je to zvláštní, ale už jsem si celý den nekousala nehty, Abyste tomu rozumněli, já si je koušku už tři roky, od té doby, co jsem na gymplu - to není souvislost - alespoň doufám. Došlo k tomu, že jsem si uvařila obědovečeři, protože jsem neměla oběd a také k tomu, že můj bratr se dostavil domů (!), volala babička, paní z cellového kursu (ano, některé skoro patnáctileté dívky hrají i na cello, zvláštní, že?), a přišel táta, který teď něco provádí na zahradě na závratně vysokém žebříku (ano, bydlím v domě se zahradou - což není žádná výhra. )
Mám tak trochu problém. A to ten, že žádný problém nemám. Jestli chápete; já jsem totiž od přírody děsně divná a mám potřebu překonávat nějaký překážky...což je fakt na nic, když si intuitivně zvolím tu složitější verzi jednoduchého. No, a vzhledem k tomu, že teď nemám problém, který bych měla řešit, mám tak jako volno, což znamená, že řeším to, že nemám problém. Čímž vlastně problém vznikl, takže je všechno v největším pořádku/nejmenším pořádku.
Byla jsem v Anglii - v květnu. Bylo to fajn. Přestala jsem si psát sny, ale zase od zítřka začnu - tedy za předpokladu, že se mi bude něco zdát. :-)
Taky jsem skončila první cyklus výuky na cello. Což je řekněme si smutná informace, vzhledem k žalostné úrovni mých hráčských schopností, ale co se dá dělat? Sedm let nedoženu za měsíc...(takovéhle věty normálně neříkám, tenhle typ-chytré věty, ty neříkám...na ty jsou tu jiní - sice nevím kdo, ale určitě by se někdo našel)
